Návrat do Sopot: Kam vlastně patříme?
Kdysi jsem to v Sopotech měla ráda a cítila se tu doma. V Gdaňsku nakonec ještě o něco víc. Každé místo mé duši dodávalo něco jiného, to, co jsem potřebovala.
V Sopotech je moře po ruce. Během sezóny, nebo jakmile se trochu oteplí, to tu začne žít. Otevřou se kavárny, plážové podniky, lidé zpomalí a vysedávají venku. Obzvlášť před letními prázdninami to tu bývá skvělé...
Ale teď převažuje depka.
Místo ulic, kde slyšíte racky a s radostí míříte na promenádu, se brodíte rozbředlým sněhem a šedí, která se lepí na boty a náladu. Místo slunečních paprsků vaši morálku podlamuje nepříjemné světlo odrážející se od špinavých a zamrzlých chodníků. Lidé, které jsem si pamatovala jako milé a usměvavé, působí podrážděně. Včetně mě.
Možná to ale opravdu není místem. Možná je to mnou.
Člověk má pocit, že když se vrací na místo, které zná a kde mu bylo dobře, všechno bude stejné. Ale najednou se místo se trochu proměnilo, a vy také. Zvykli jste si na jiné tempo měst a ulic. Na téměř neustálý přísun slunečních paprsků. Na jinou energii. A někde v tom se stala změna. Nebo se jen víc odkryla pravda, že i když na to možná nevypadám, v žilách mi koluje i trochu jižnější krev a prostě zimu už nezvládám.
Těžko se mi popisuje, co se dnes v člověku odehrává.
A tak si stěžuju. A pochybuju, zda jsou Sopoty tím místem, kde máme dlouhodobě zůstávat. Od okamžiku, kdy jsme se vrátili, si tuto otázku klademe pořád dokola.
Z hlediska rozumu to tu smysl dává.
Z hlediska emocí už méně. Alespoň pro teď.
A tak se ptám…
Kam vlastně patříme?
Zároveň ale stále doufám, že je to jen fáze. Fáze ovlivněná dlouhou a šedou zimou. A že s příchodem skutečného jara se něco zlomí. Že se vrátí světlo, nejen to venku, ale i to v nás.
A že Sopoty zase začnou být:
Místem, kde máte to štěstí projít se jen tak podél pláže.
Místem, kde si sednete na kávu nebo Aperol a budete pozorovat život na pláži a windsurfaře, kteří zahajují sezónu.
Místem, kde si užíváte hledání mořského skla.
Místem, odkud se projedete třeba na pláž v Jelitkowo, která je skvělá a cestou zastavíte v malém bike bistru, kde se na chvíli schováte pod stromy.
Možná jen potřebujeme znovu najít vztah k tomu, co už tu je.
A ještě trochu počkat na to skutečné oteplení... a jestli to pak bude lepší? To se uvidí...
Sledovat články můžete i na Forendors nebo v angličtině na Substacku
NOVĚ SE MŮŽETE TAKÉ PŘIHLÁSIT K ODBĚRU NEWSLETTERU. TAK VÁM PŘIJDE UPOZORNĚNÍ NA NOVÝ ČLÁNEK DO E-MAILU. PŘIHLÁSIT SE MŮŽETE PŘES OKÉNKO NÍŽE - MUSÍTE SJET NA KONEC STRÁNKY.
A.