Je v Polsku naše budoucnost? Nevíme.
Jaro je tady. A já se prozatím upisuju ke spolu- práci na plný úvazek. Tudíž to vypadá, že budu opět vytížená od rána do noci. S tím vším se ale vrací i introspekce. Možná je to přechodem do nové sezóny, možná tím, že se po delší době zase usazuju, ačkoliv to možná není na dlouho. Každopádně mám pocit, že se ve mně znovu otevírá téma dalšího směřování... nebo spíš dalšího skoku směrem nahoru. Cítím, že chci růst. Poslední dobu jsem stála na místě a potřebuju směřovat k dalšímu vývoji. Máme za sebou intenzivní období, během kterého jsem nedokázala udržet směr, který jsem si plánovala. A po zastavení se (doslova, protože jsme cestovali na kolech) jsem se dlouho nemohla úplně rozjet. Jenže v hlavě mám různé vize. A někdy mám strach, že je nezhmotním a svůj potenciál nevyužiju naplno. Na cestě si občas sama podkopávám nohy. Pokud se to tak dá říct. Ve mně totiž existuje silná potřeba klidu a pohody a nenechat se nikým a ničím vyrušovat. Hustle culture mě přesta...