Návrat

 

Trvalo to víc než rok, vrátit se na místo, které se před skoro třemi lety stalo mým novým domovem. A teď jsem se rozhodla, že o malém žití tady, a o místech, které tu lze vidět (nebo nevidět), budu psát klasický blog. 

O tom, proč a jak jsem se do Gdaňsku vůbec dostala, si ale povíme někdy příště.

Teď jde o návrat.

O návrat z dlouhého cestování. 

Které mě potkalo tak trochu náhodou.

Většinu času jsme trávili v obytné dodávce. Pro někoho sen, pro mě výstup z komfortní zóny. Dlouhodobé cestování bez pořádného zázemí totiž člověka unaví víc, než čeká. A proto jsem se už dlouho těšila zpět do Polska, do bytu, a ke každodennímu domácímu stereotypu. 

Jenže návrat měl zvláštní příchuť. Cítila jsem se odpojená od místa, které jsem měla ráda. Možná za to mohlo počasí, možná únava nebo nemoc, ale najednou jsem se v ulicích Sopot cítila úplně odpojená.

Kde byly ty barvy a atmosféra, které si tu pamatuju? 

Kafíčko vždycky zahřeje a povzbudí - nejen ducha, ale i atmosféru. 

Mohu mluvit za mě i mého muže, cítili jsme, že se něco změnilo. Ale jak V řekl, změnili jsme se i my.

Odpojení jsme byli prostě oba. Já se navíc vrátila i do bytu, do kterého jsem se přemístila jen chvilku předtím, než jsme minulý rok vyrazili na cestu. I když to bylo moje polské doma, nestihla jsem si to místo skutečně obydlet.

Také odpadlo tělo. Asi to znáte sami, když se zastavíte, onemocníte. A není divu, začali jsme se vracet po dlouhé době na jihu ve chvíli, kdy začínal podzim - a do toho opět začal úřadovat covid číslo 2993 a další muribundusy. 

A když se člověk z jedné nemoci vyhrabal... přišla další. Doma jsme si to předávali jeden druhému. A pak bylo lépe. A já odjela do Čech. 

Jedna z prvních procházek po pláži v Sopotech

V Česku to ale bylo prašť jako uhoď. Nemoc, šedo. Reálně jsem odbavovala jen nejdůležitější práci a venčení pejsků. Jinak jsem byla nepoužitelná. A když jsem se dala dokupy, letěla jsem zpátky. 

S pocitem, že teď teprve začně ta pravá polská aklimatizace... 

... few days later

Uplynulo pár týdnů. Nevím, co nás v naší novostaré etapě čeká ani co nám Polsko přinese. Jen vím, že Sopot už zase začínají dýchat tak, jak si je pamatuju. Pokračování textu je pod fotkami...

Letmý pohled do mé oblíbené kavárny, o které ještě bude řeč.

Racky miluju a maluju. 

Občas jsou pláže a vody plné medúz. Tyhle vám neublíží.

Ačkoliv bych se mohla rozepsat víc, nerozepíšu. 

Ještě nevím, kde všude budu nové příspěvky sdílet, ale asi tak učiním i na Forendors (zdarma). 

Také je pravděpodobné, že zkusím zprovoznit podcast na Spotify, kam jsem se nemohla dostat a pokračovala bych tam s povídáním nejen o naší cestě, ale i o žití v Gdaňsku, o mé tvorbě a tak celkově o všem, co mě baví. 

Tak do zobaczenia!
Adlaheid